Trapped (2023)

Emoce je fyziologický děj probíhající sám od sebe. Poté, co dostaneme určitý podnět, v nitru k němu přisuzujeme emoci. Následná reakce může být buď volné ventilování této emoce, nebo tendence k jejímu potlačení či přetvoření. Ať už vědomá, či podvědomá. Celý proces je individuální, situační, ale i kulturně podmíněn. Právě kulturní normy ovlivňují, co bychom měli v určitých situacích cítit a také jak bychom emoce měli vyjadřovat vůči našemu okolí. Tyto normy se v jednotlivých kulturách liší a jejich neznalost může být zdrojem nedorozumění mezi různými národy.

Otázkou je: „Co je mírou ventilování emocí?“

Emoce hrají důležitou roli nejen při formování vzájemných vazeb mezi jednotlivci, ale významně ovlivňují fungování celé společnosti. Také pro nás samotné je uvolňování emocí biologicky potřebné. Často se pohybujeme ve společnosti, kde je nutné neustále předstírat pozitivitu. Potlačujeme tak naši základní fyziologickou potřebu, což často vede k psychosomatickým poruchám. Problém nastavené normy emočního prožitku v dnešní době vidím také sama na sobě. Denně mnou víří řada emocí, ale ve společnosti značnou část na povrch nepouštím. Hlavním důvodem je strach, jak by to lidé kolem mne přijali. Jak jsem později sama poznala, je jednodušší vnitřní rozpory skrýt a vyzařovat pozitivní emoce, jelikož i pro okolí je jednoduší je vnímat. A to i přesto, že pravé přátele jsem našla ve chvíli, kdy jsem se otevřela. Myslím si, že většina lidí se s tímto běžným problémem ztotožňuje také. Stáváme se čím dál více odcizenější společností, kdy je jednotlivec častěji uzavírán do sebe. V souboru se tedy snažím poukázat na tento společenský problém a jeho dopad na naše psychické i fyzické zdraví.

“Jak nastavit míru vyjadřování emocí, abychom svými prožitky nezraňovali své okolí ale ani jejich potlačováním sami sebe?”

Soubor fotografií je určitou metaforou mysli. Emoce v ní jsou zastřeny vědomým i podvědomým potlačováním. Pro vyjádření emoce jsem použila akt, nahé tělo bez možnosti se skrýt, jako projev čistého, skutečného prožitku. Zábranou je korekce projevů, která podléhá sociálně schvalovaným normám a nedovoluje emoci plně se projevit. Proto je tělo v určitých částech zastřeno skálou. Pevnou, nepropustnou hmotou, která prožitek blokuje. Stejně tak, jako i přes snahu skrýt emoci, můžeme probíhající vnitřní posuny vnímat v nepatrných fyziologických změnách.